Gravitační síla
Všechna tělesa se přitahují gravitační silou. Její velikost závisí na hmotnosti a vzdálenosti těles; je přímo úměrná hmotnosti přitahujícího tělesa i hmotnosti přitahovaného tělesa, klesá s rostoucí vzdáleností. Okolo každého tělesa je gravitační pole. Ale jen okolo velmi hmotných těles, např. naší Země, je gravitační síla tak velká, že jí cítíme.
Význam: Gravitační pole Země způsobuje např. že tělesa padají směrem dolů nebo tlačí na své podložky; že Měsíc neodletí pryč, ale zůstává u Země a obíhá ji. Gravitační pole Slunce způsobuje, že planety zůstávájí v blízkosti Slunce a obíhají ho.
Svislý směr je směr gravitační síly na povrchu Země. Určujeme ho olovnicí nebo vodováhou. Vodorovný směr ja každý směr kolmý na svislý směr. Určujeme ho vodováhou.
Gravitační síla Fg, která přitahuje těleso na povrchu Země směrem dolů (též tíha tělesa), je přímo pměrná hmotnosti m; platí tedy Fg = mg. Veličina g (gravitační zrychlení) je rovna g = 9,8 N/ kg; to znamená, že těleso o hmotnosti 1kg je přitahováno k Zemi silou 9,8 N. Obvykle používáme pžiblinou hodnotu g = 10 N/kg.
I na povrchu jiných těles ve vesmíru je gravitační síla přímo úměrná hmotnosti, veličina g je tam však jiná. Například na povrchu Měsíce je g = 1,6 N/kg; to znamená, že těleso o hmotnosti 1 kg je na Měsíci přitahováno dolů silou 1,6 N, asi 6krát menší než na Zemi. Naopak na Jupiteru je tato líla víc než dvakrát větší než na Zemi.