Světlo
Světlo je druh záření, které se šíří obrovskou rychlostí. Je vyzařováno Sluncem, elektrickými svítidly nebo žhavými či hořícími (voda, sklo). Jiné látky světlo více či méně odrážejí a pohlcují. Takové látky vidíme, když námi jimi odrážené světlo dopadne na sítnici oka. Bez světla bychom neviděli nic. Lesklé povrchy odrážejí téměř všechno světlo, které na ně dopadne, zatímco drsné povrchy více světla pohltí a méně odrazí. Drobné částečky prachu nabo kouře tozptylují světlo všemi směry.
Lom světla
Vzduchem se světlo pohbuje rchleji než vodou nebo sklem. Vejde-li světelný paprsek ze vzduchu do vod, šíří se vlnění v úseku pod vodou pomaleji než nad vodou a paprsek se lomí. Proto se zdá, že brčko zčásti ponořené do sklenice je zlomené a že bazén je mělčí než ve skutečnosti.
Spektrum
Sluneční světlo je v podstatě směsí barev a skleněným hranolem je možné je rozložit na barevné složky. Sklo nelomí šechny barvy světla stejně, a proto se světlo o více barevných složkách po průchodu hranolem rozloží v mnohobarevný pás, zvaný spektrum.
Vlny a částice
Světlo se neustále šíří a odráží od různých předmětů. Paprsek světla je rovný, jako by bylo světlo proudem částic. Tyto částice se nazývají foton. Kdyby se světlo ohýbalo kolem předmětů, nevrhalo by stíny. Někdy se však jeví světlo jako vlny na hladině. Podíváme-li se na vlnky na rybníce, uvidíme, že každá má svůj vrchol. Vzdálenost mezi vrcholy se nazývá vlnová délka. Světelné vlnění jsou tedy elektrické a magnetické vlny šířící se prostorem. Jejich vlnová délka je menší než tisícina milimetru. Světlo různých barev má různou vlnovou délku. Červené světlo má největší a fialové nejmenší vlnovou délku.
Svícení
V dnešní době se ve vyspělých zemích svítí převážně elektricky. Dříve se však svítilo lojovými, olejovými nebo plynovými lampami, které se v mnoha zemích používají dodnes.
Pouliční osvětlení mají dnes na starost obecní úřady. V minulosti museli majitelé domů vyvěšovat na noc lucerny. Svíčky luceren však co chvíli zhasínaly nebo je někdo ukradl, a tak si lidé často svítili na cestu lněnými loučemi, namočenými do smoly. U nás se svítilo olejovými lampami až do rozšíření plynových lamp po roce 1820, kdy byl ojeven svítiplyn. Ve druhé polovině minulého století byly zhotoveny první elektrické lampy. Český techni a konstruktér František Křižík vynalezl obloukovou lampu, která se rozšířila do celého světa.