Záření

Záření je pohybující se energie. Některé druhy energie, např. světlo a teplo, se pohybují jako nehmotné vlnění. Jiné záření je tvořeno částicemi vylétajícími vysokou rychlostí z atomů.

Takovýcm proudem částic je kosmické záření.

Radioaktivní látky mohou vydávat smíšené záření - jak vlnění, tak i částice.

Radioaktivita

Hovoříme-li o jaderném záření, máme na mysli smíšené záření radioaktivních látek. Tyto látky jsou tvořeny atomy, jež se mění v atomy jiného prvku a přitom vystřelují do okolí atomové částice.

Rozlišujeme dva druhy takových částic, alfa a beta.

Beta - částice jsou elektrony.

Alfa - částice jsou shluky dvou protonů a dvou nautronů neboli, jinak řečeno, jádra hélia. Radioaktivní látky rovněž vyzařují gama-paprsky, což je vlnění o vysoké energii.

K měření jaderného záření se používá tzv. Geigerův-Mülerův počátač.

Užitečná radioaktivita

Jaderné záření má široké využití. Lékaři jeho pomocí ničí takovinné buňky. Radioaktivní látky usnadňují lékařům vyšetření ledniv a jiných orgánů. Je třeba bedlivě sledovat množství záření - jeho nadbytek by pacientovi ublížil.

Vesmírné sondy jsou vybaveny radioaktivními látkami jako zdroji energie. Radioaktivní látky se také používají jako přenosný zdroj gama-paprsků při odhalování možných prasklin v ocelových nosnicích budov a mostů.

Rentgenové paprsky

Rentgenové paprsky jsou druh vysokoenergetického záření, které prostupuje pevnými předměty. Dopadnou-li rentgenové paprsky na fotografickou desku nebo film, způsobí jejich ztmavnutí. Lze s nimi fotografovat vnitřek pevných předmětů. Velmi tvrdými látkami rentgenové paprsky neprojdou, a proto je idíme na fotografii jako světlé obrazy.

Využití rentgenových paprsků

Rentgenové snímky slouží k rozpoznávání prasklin a zlomenin kostí. Lékaři však používají mnohem silnější rentgenové paprsky k léčbě rakoviny. Takové paprsky jsou pečlivě odměřeny a zamířeny tak, aby zničily rakovinné buňky, aniž by poškodily okolní tkáň. V průmyslu se rentgenovými paprsky kontrolují součásti strojů, nejsou-li uvnitř prasklé nebo vadné. Na letištích jimi prosvěcují zavazadla, aby se zjistilo, neobsahují-li zbraně nebo výbušniny. Vědci zkoumají pomocí rentgenových paprsků uspořádání atomů v krystalech pevných látek. Astronomové se mohou o hvězdách dozvědět více, když studují rentgenové záření, které od nich přichází k Zemi.

Vlnová délka a frekvence

Každé vlnění má svoji vlnovou délku a frekvenci (kmitočet).

Představte si, že jste u rybníka. Hodíte do vody kámen a pozorujete, jak se k vám blíží vlny. Frakvence udává, kolik lvn k vám dojde za jednu vteřinu. Vzdálenost mezi vrcholky dvou po sobě jdoucích vln se nazývá vlnová délka. Čím více vln k vám každou vteřinu dojde, tím je vzdálenost mezi vlnami menší; čím vyšší je frekvence, tím menší je vlnová délka.

Elektromagnetické záření

Většina druhů vlnění spadá do jedné skupiny. Jsou to elektromagnetické vlny. Mohou se šířit prázdným prostorem - díky tomu dopadá na Zemi sluneční světlo i teplo. Všechny druhy elektromagnetického vlnění se šíří stejnou rychlostí. Liší se však vlnovou délkou, a tím i frekvencí.

Kosmické paprsky

Mimozemským prostorem putují rychlostí blízkou rychlosti světla kosmické paprsky. Jsou to nepatrné částice, nesoucí vzhledem k vysoké rychlosti pohybu velkou energii. Astronomové se domnívají, že velké množství kosmických paprsků pochází z výbuchů hvězd zvaných supernovy. Další pocházejí ze Slunce a vzdálených galaxií.

Zvukové vlnění

Zvuk má jinou podstatu než elektromagnetické vlnění. Při hovoru vycházejí z úst zvukové vlny, které dopadají ostatním do uší. Jsou to slabé tlakové vlny šířící se vzduchem.

Hluboké tóny mají nejnižší kmitočet a největší vlnovou délku.

Příliš vysoké zvuky jsou neslyšitelné a nazývají se ultrazvuky.

Nebezpečné zážení

Jsme obklopeni slabým jaderným zážením, které pochází z přírodních radioaktivních látek. Nazýváme je radioaktivita prostředí a je neškodné.

Je však třeba mít se na pozoru před nadměrným zářením - např. přirozený radioaktivní plyn radon místy prosakuje zemí a může se hromadit v domech. Pak je zapotřebí instalovat čerpadla a podílit tak oběh vzduchu.

Při výbuchu atomové bomby nebo havárii jaderné elektrárny se uvolní takové množství energie, které stačí zabít lidi v okolí. Vítr může roznést radioaktivní prach na stakilometrové vzdálenosti. Jeho záření způsobuje vznik rakovinného bujení, často až po dlouhé době. Proto jsou jaderné elektrárny obestavěny silnými betonovými zdmi, které by zabránily úniku radioaktivity.

Pracovnívi elektráren musí nosit speciální ochranné oblečení.