Shrnutí: Molekula a krystaly se skládají z atomů, atom z elektronů a jádra, jádro z protonů a neutronů.
Elementární čásice, z kterých se skládají látky, jsou protony, neutrony a elektrony.
Proton: větší hmotnost, kladný náboj e (elementární náboj).
Neutron: větší hmotnost (skoro stejná jako u protonu), žádný náboj.
Elektron: malá hmotnost (2 000krát menší než u protonu), záporný náboj -e.
Jaderná síla působí jen na proton a neutrony, nepůsobí na elektrony. Je velká, ale dosáhne jen do nepatreé vzdrálenosti. Udrží proton y aneutrony pohromadě a vytvoří z nich jádro atomu (též atomové jádro).
Atom vznikne, když kladné jádro k sobě přitáhne přesně tolik záporných elektronů, kolik má samo protonů. Atom je elektricky neutrální.
Elekrononový obal tvoří elektrony obíhající okolo jádra. Ve srrovnání s jádrem má velký průměr, ale malou hmotnost.
Nuklid je látka z atomů se stejným atomovým jádrem. Všechn atomy jednoho nuklidu mají tedy stejný počet protonů (protonov éčislo) i neutronů (neutronové číslo).
Prvek je látka z atomů se stejným počtem protonů, ale případně různým počtem neutronů.
Izotopy jsou různé nuklidy, které patří ke stejnému prvku (mají stejně protonové číslo).
Značka prvku je tvořena jením nebo dvěma písmeny. Podle značky poznáme protonové číslo (najdeme ho v periodické tabulce).
Značka nuklidu je značka prvku, ke které je vlvevo nahoře připsáno hmotnostní číslo (počet protonů + neutronů). Někdy se píše i protonové číslo vlevo dole, není to však nutné (vyplývá ze značky prvku).
Příklady: Kyslík je prvek, jehož všechny atomy mají 8 protonů v jádře a 8 elektronů v obalu. Nuklid kyslíku 16O neboli 168O má hmotnostní číslo (počet protonů + neutronů) 16, proto má 16 - 8 = 8 neutronů. Další nuklidy, které se vyskytují v přírodě: 17 8O (9 neutronů) a 188O (10 neutronů); jsou to 3 různé izotopy kyslíku.
Ion (též iont) se také skládá z jádra a elektronového obalu, ale na rozdíl od atomu nemá sterjný počet protonů a elektronů. Okolo jádra je elektronový obal, v kterém je jiný počet ekeltronů, než má jádro protonů.
Kladný iont neboli kationt má méně elektronů v obalu než protonů v jádře; vzikne, když se od atomu odrthne jeden nebo víc elektronů např. při srážce. Tento děj se nazývá ionizace.
Záporný iont neboli aniont má víc elektronů než protonů; vznikne, když k sobě atom přitáhne jeden nebo více elektronů.
Molekulu tvoří dva nebo více (až miliony) atomů, které se spojují tak, že jejich elektronové obaly částečně splynou. Atomy jsou v molekule drženy elektrickými silami.
Jaderné reakce jsou reakce, při kterých se mění atomová jádra. Jádro se může rozpadnout, dvě jádra se mohou spojit, nebo se dvě jádra srazí a vzniknou jiná dvě jádra. Protože protony a neutrony jsou v jádru drženy velmi silně, při jaderných reakcích se spotřebuje nebo uvolňuje velká energie. Běžně se s nimi nesetkáváme.
Chemické reakce jsou reakce, při kterých se mění molekuly, ale ne jádra. Síly, které drží atomy v molekule, jsou slabší než síly, které drží protony a neutrony v jádru. Proto se při chemických reakcích (např. hoření, neutralizace apod.) spotřebuje nebo uvolňuje mnohem menší energie než při jaderných reakcích.
Příklady: Spojení dvou atomů těžkého vodíku na molekulu těžkého vodíku H + H = H2 je chemická reakce. Spojení dvou jader těžkého vodíku na jádro helia je jaderná reakce 21H + 21H = 42He
Sloučenina je látka z molekul stejného druhu. Směs se látka z molekul různých druhů.
Plyn: molekuly (někdy jen atomy) se phybují volně v prostoru a narážejí na sebe. Protože mezi molekulami plynu je stále volné místlo, můžeme plyn stlačit.
Kapalina: sousední molekuly se dotýkají, mohou se však volně pohybovat. Proto kapaliny tečou a jejich tvar se snadno rychle mění. Mezi molekulami v kapalinách prakticky není volné místo, proto jsou kapaliny skoro nestlačitelné.
Pevná látka: atomy nebo molekuly jsou pevně spojeny se svými sousedy. Síly, které je drží pohromadě, jsou podobné silám, které drží aromy v molekule.
- Krystalické pevné látky: atomy nebo molekuly jsou uspořádány pravidelně. Krystaly bývají tak malé, že je prostým okem nevidíme, přesto však obsahují obrovské množství atomů. Některé krystaly jsou viditelné i prostým okem; poznáme je podle pravidelného tvaru.
- Amorfní (beztvaré) pevné látky :atomy nebo molekuly jsou uspořádány nepravidelně (např. sklo). Některé pevné látky (polmery) se skládají z dlouhých propletených molekul (např. dřevo, plasty).
Tepelný pohyb. Atomy nebo molekuly se neustále pohybují; tím rychleji, čím je vyšší teplota. V plynu na sebe narážejí, mezi srážkami se pohybují rovnoměrně přímočaře. V kapalině se phybují blízko sebe, mohou se ale vzdálit ze svého původního místa. V pevné látce kmitají okolo svých středních poloh.
Tepelný pohyb se projevuje například Brownovým pohybem kapiček tuku v mléce, pohybem zrníček pylu ve vodě nebo také difuzí barvy ve vodě.
Přitahování částic. Molekuly se navzájem slabě přitahují (síla mezi nimi je daleko menší než síla, která drží atomy v molekule). Proto např. drží kapka na listu, papírek na vlhkém prstu, voda vzlíná v tenkých trubičkách, papírem nebo textilem.
Význam: Voda vzlíná půdou k semenům a kořenům rostlin, pak dál až do korun stromů. Stavby je třeba izolovat asfaltem aspo., aby voda ze země nevzlínala do zdí.